Střepiny granátového jablka

U Čertova jezera jsme zatím úplně sami. To ale netrvá dlouho. Stačí jen několik minut a břeh se zaplňuje desítkami chtivých a na nevšední zážitek natěšených příznivců, a musím podotknout, i znalců šumavské přírody. K odbočce na Lávkovou cestu jdeme první. Přece jen nás ty davy trochu děsí. Zanedlouho slyšíme vyprávění o tom, jak na ní svévolně takzvaní ochránci přírody zničili lávkové můstky. Projít se touto stezkou sice dá, ale jen na vlastní riziko. Začínáme proto spolu s ostatními stoupat svahem nad jezero, o které jsme původně neměli ani zavadit. 

Jedním z taháků Šumavy jsou jezera Královského hvozdu, Černé a Čertovo. Stezka, která je spojuje, vystoupá do sedla mezi známý Špičák a vrchol Rozvodí. Jen trochu pozadu v návštěvnosti zůstává vrchol Pancíře s historickou horskou chatou a s ní spojenou rozhlednou. Z ní uvidime, podle mnohých, nejkrásnější vrchol Šumavy Prsa Matky Boží.
Tyto cíle na nás čekají v prvním prosluněném víkendu měsíce září. A jako bonus pak dlouhý sestup z Pancíře a Můstku přes Čachrov na pohádkovou vlakovou zastávku Nemilkov/Velhartice. 

Za našimi hranicemi Šumava pokračuje se změněným názvem jako Bavorský les a ukrývá několik velmi zajímavých a navštěvovaných vrcholů. Jejich přechod je skvělým zážitkem, který umožňují tři hraniční přechody.

Jen zvolna přechází kopcovité Prácheňsko do krajiny rybníků kolem Blatné. V zemi zamyšlenou, kde kameny čerti vrší do podivných struktur připomínající obří náramky a které pak v hněvu znovu rozhazují jako vrchcáby po širém okolí. Těch kamenů jsou všude stovky, tisíce a stejně jako v dávných dobách i dnes poutají lidskou pozornost.
Jednou z možností, jak některé z nich poznat, je projít si naučnou stezku Okolím viklanu a nechat se okouzlit zdejší zvláštní, pestrou krajinou, plnou lesů, vod i strání. A pokud vás náhle zaskočí nepřízeň počasí, vydejte se na prohlídku zámku ve Lnářích. 

Tenhle vandr jsem si užil. Na moje narozeniny mi totiž přišli popřát jako první dva strážci Národního parku Šumava. Přímo do stanu ke Křemelné a už v půl šesté ráno. Místo Happy Birthday ale citovali nějaký podivný, bezduchý zákon, za což si vzali 200,-Kč. Udělali mi tím opravdu velkou radost! Slíbil jsem jim, že o nich na oplátku do Šlápot něco hezkého napíšu a tak to i činím.
Můžete se tak dočíst nejen o Slavnosti kaše v Horažďovicích, výstupu na Javornou, orchidejích Hadího vrchu, vandru kolem Prášil a Křemelné, ale i o tom, jak přírodu milovní turisté nejsou v Národním parku Šumava vítáni. 

Kdo se bojí, nesmí do lesa... řekli jsme si, když předpověď počasí hlásila silné bouře a vyrazili na dlouho plánovaný trek na vrchol Plechého přes masív Smrčiny. Nakonec jsme měli štěstí a jedinou větší přeháňku přečkali v suchu bývalé boudy kontrolního stanoviště hraničního přechodu Plešné jezero / Holzschlag. Jediným vážnějším kazem tak pro mne byly puchýře z dávno nepoužívaných pohorek.
Naštěstí odměna v podobě večerních červánků na vrcholu Plechého tuto maličkost přebila. 

Že je i jižní část Šumavy zajímavá, není potřeba zvlášť zdůrazňovat. Před rokem 1990 se sem nikdo kromě pohraniční stráže nedostal a tak příroda zůstala zachována neporušená. My chceme projít lesy kolem Vítkova Hrádku a sejít k Lipnu.