Poledník - mrazivé trápení
Diky tomu, že se do stopy za Modravou dostáváme až po desáté dopolední, jde ledový vzduch vůbec dýchat. O naměřené ranní teplotě - 30°C v nedaleké Kvildě naštěstí nevíme. I tak je hlavně pro mne cesta utrpením.
Kolem Roklanského potoka k Javoří pile a k Poledníku
Po tupém sněhu se nedá vůbec sklouznout a mimo prosluněné úseky je to dřina. Naštěstí stopa kolem Roklanského potoka jde k Javoří pile především volnou krajinou. Často se zastavuji a tahám v úkrytu pod bundou ukrytý kompakt Nikon Coolpix. Původní plán byl vzít do batohu zrcadlovku, ale naštěstí jsem ho nakonec zavrhl. Na nějaké delší vybalování to opravdu není a navíc hrozilo, že v mrazu zamrzne.
Slunce se snaží rozehřát naše ztuhlé údy, ale bez většího úspěchu. U mne to platí doslova. Záda mě v kříži bolí tolik, jako by na sebe vzaly všechno utrpení Krista. Se zatputilým výrazem ve tváři sunu obě svá prkýnka pomalu dál k Javoří pile a očekávám brzký konec. Ostrá bolest každou chvíli projíždí celým tělem a Poledník se zdá najednou strašně vzdálený...
Před stoupáním k Oblíku mě trochu postaví na nohy teplý čaj, čokoládové tyčinky a hlavně silná dávka brufenu. Teprve po ní jsem ochoten začít ukrajovat první vážnější výškové metry. Směrem vzhůru se tupý, drhnoucí sníh stává výhodou. Jdeme bez problémů stále ve stopě i přes prudký sráz.
Nad Javořím potokem hledám místo mého jediného zimního bivaku, kdy jsme se stanem na běžkách přejeli z Kubovy Hutě do Železné Rudy. Tehdy jsme se báli nejvíc zimy ve spacáku, ale ta kupodivu v noci nepřišla. Zato ráno jsem si vyzkoušel jaké je potěšení obout se do běžkařských bot, které zůstaly, z důvodu nedostatku místa ve stanu, venku na mrazu. Kruté mučení po obutí trvalo tak dlouho, dokud jsem prudkým během po lese nerozproudil krev do rychlosti dravé horské bystřiny a teploty žhavé lávy. Inu, za chyby se platí...
Snažím se být ve svém mizerném stavu optimistou. Kolem je tolik krásy, že to ani jinak nejde. Proto se snažím zapomenout i na chronické bolesti v rameni a svalu mezi lopatkami, které mě také terorizují.
Míjíme vyšlapanou odbočku na vrchol Oblíku a na dalším rozcestí Bavorská cesta již rovinatějším terénem pokračujeme k Poledníku. Poté, co se přidá i stopa od Prášil je to nahoru již poslední kilometr. Kolem se objevuje stále víc mrtvých smrků, většina z nich se již poroučela k zemi.
Počasí se stále nemění a tak si můžeme v dokonalém azuru vychutnat dobytí kóty 1 315m. Rozhledna je v zimě bohužel zavřená a tak z dalekých rozhledů nic není. Kolem je chaos kůrovcové kalamity a plochý vrchol žádné nenabízí. Vidět je jen nedaleký dvojhlavý Roklan, ale inverzní mlhy zvedající se z nižších poloh dohlednost velmi omezují.
Na mírně vyhřáté lavičce u rozhledny pak krmíme nejen sebe, ale drobkem i malého rejska, který zde bydlí.
Protože se kvapem blíží čtrnáctá hodina, dáváme vale rozhledně i Poledníku, a sjíždíme stejnou cestou zpět. Už skoro začínám věřit tomu, že bídně nezahynu, opuštěn, kdesi v ledové závěji. Prášek na bolest zabral a já mám mnohem lepší náladu. Rovinaté úseky se střídají s klesáním. Netrvá to dlouho a jsme znovu u Javoří pily. Slunce pomalu zapadá za vysoké smrky a my se kolem Roklanského potoka vracíme známou trasou zpět do Modravy.
A protože se nám překvapivě podařilo sehnat ubytování v penzionu Arnika, můžeme večer úspěšný výstup oslavit v její restauraci skvělou medovinou a dobrou večeří. Na víc sil nezbývá, protože zbylou energii sebraly cestou mráz, ostré slunce a tupý sníh.
Přes Březník na Filipovu Huť
Druhý den se probouzíme do úplně jiného počasí. Je zataženo a mnohem tepleji. Přesto nechvátáme a po snídani vyrážíme do stopy znovu až kolem desáté. Dnešní cesta bude o dost kratší.
Jedeme podle Modravského potoka na Březník. Sníh krásně klouže a protože i já jsem jako vyměněný, užívám si ho. Po včerejších problémech není ani vidu, ani slechu...
Jediným negativem je plechová obloha, a tak focení jde k šípku. Nahoře na Březníku sice několik obrázků dělám, ale bez naděje na slušný výsledek. Vždyť není vidět ani nedaleký vrchol Luzného a to je co říct.
Jdeme proto alespoň do Březnické hájovny na hovězí vývar a se zájmem si na zdi prohlížíme obrázky z knih Karla Klostermanna. Předevšim z jeho nejznámější - Ze světa lesních samot, ve které se děj odehrává hlavně v hájovně na Březníku.
Sjíždíme zpět k rozcestí turistických i lyžařských značek a dáváme se vpravo k nechvalně známé lokalitě Na Ztraceném. Tady jsou vidět nastojato oloupané stromy a tak si je fotím. Jedeme k Ptačí nádrži, která je dlouhodobě vypuštěná, a dál do Filipovi Hutě.
Požitek z jízdy je dnes opravdu výjimečný a tak nás docela mrzí, že už po druhé odpolední uzavíráme okruh opět na Modravě. S včerejším Poledníkem v nohách to musí stačit.
