Na atraktivní vrcholy Železnorudska II.
Velký a Malý Javor
Přes noc se počasí dost změnilo. Hustá mlha visí nad Železnou Rudou jako gigantická deka, která zakryje všechny kopce v okolí. S odjezdem do Brennes proto nechvátáme a v klidu shlédneme rozhodující zápas našich v Davis Cupu z Indie. V Brennes stačí na celodenní parkování 2€.
Začínáme stoupat na Velký Javor (1 456 m n. m.) a čeká nás 450 m převýšení. Cesta stoupá zvolna a po včerejší anabázi ve složitém terénu se nám jde dobře. Ani se nenadějeme a jsme u horní stanice lanovky. Ta občas vyplivne pod vrchol Javoru v bundách zachumlané jedince, marně hledající výhledy. Mlhy se převalují přes vrcholovou plošinu a jen občas dovolí pohlédnout na obří koule radarových budov. Postupně procházíme všechny čtyři skalnaté vrcholky. Na tom nejvyšším mi jakýsi Němec nabídne šňupací tabák, který mi slušně protáhne nos. Sotva kýchnu, rozeženou se mraky a na vrchol konečně na chvíli zasvítí i sluneční paprsky. Přece jen se mlhy začínají trhat a my vidíme dál než na pár metrů kolem sebe.
Vylezeme na skálu dalšího z vrcholků - Wagner a pak už nabereme směr Malý Javor. Opět se ládujeme chutnými velkými borůvkami. Od chaty Chamerhütte vystoupáme dalších 100 m na vrchol Malého Javoru (1 384 m n. m.), kde mají na skále rozloženou svoji aparaturu radisté. Na tomto vrcholu, stejně jako v pátek na Sklářském vrchu, stojím poprvé. Zatahuje se a je podstatně chladněji než včera.
Klesáme k Malému Javorskému jezeru a já jdu v bundě. U jezera si Venca dává Osser bier, já jen ochutnávám. Obcházíme krásné jezero s několika rašelinnými ostrovy a obdivujeme dílo bobrů. Ti zde nahlodali a porazili mnoho stromů, sami se ale neukážou. Začíná pršet a proto se moc dlouho nezdržíme. Přes Mooshütte se lesem vracíme k Brennes, odkud pozorujeme hrozivě tmavé mraky, které se povalují nad údolím Řezné.
V Železné Rudě potřetí navštěvujeme restauraci hotelu Ostrý, kde jsme v pět odpoledne zcela sami. Znovu si dávám vynikající svíčkovou, abych měl sílu a chuť dojet domů.
